NA KAFE S HR – DÍL 2 – ZÁLUDNÉ OTÁZKY

JE HODNĚ OTÁZEK, KTERÉ KANDIDÁTI NEMAJÍ RÁDI, DĚLAJÍ SI Z NICH LEGRACI, ODMÍTAJÍ NA NĚ ODPOVĚDĚT NEBO SE SAMI SEBE PTAJÍ, K ČEMU JE TO DOBRÉ…

…přijměte pozvání k povídání o některých z nich. Ráda vám ukážu, proč se na ně ptám a co hledám ve vaší odpovědi. 

ŘEKNĚTE MI NĚCO O SOBĚ

Tohle je častá úvodní otázka. Pokládám ji ze dvou důvodů:

• abych věděla, jestli se kandidát připravil
• abych zjistila, jaké má priority

Hned obojí vysvětlím. V každém článku o tom, jak se připravit na pohovor se dočtete tuhle otázku. V každém filmu nebo seriálu, kde šel kandidát na pohovor padla. A přesto jsou kandidáti, kteří na ni neumí odpovědět. To je mizerná vizitka. Opravdu doporučuji si promyslet odpověď, je jen malá šance, že se to nebude hodit.

Mnohem zásadnější ale je ten druhý důvod. Dostáváte neomezený prostor. Můžete začít vzděláním, praxí, posledním zaměstnáním, koníčky, rodokmenem… už jsem viděla tisíce provedení a stovky variant. To nejdůležitější co ale touhle odpovědí ukazujete je: co je pro vás osobně opravdu důležité, co vy osobně chcete zdůraznit, co nemám jako personalista/recruiter/HR opomenout? Z čeho si mám sednout na zadek? A v neposlední řadě – budu pečlivě poslouchat nejen to “čím začnete”, ale i “jak to říkáte” – mluvíte jak leklá ryba, unuděně, jak když odříkáváte násobilku, s přednesem z Nedělní chvilky poesie, s nadšením zápalem a energií? A která z těch možností si myslíte, že nejlépe odpovídá tomu, co hledám? 

PROČ SE HLÁSÍTE NA NAŠI POZICI/DO NAŠÍ SPOLEČNOSTI?

Tady se zasekne nejeden kandidát, přitom to vůbec není záludná otázka. Opravdu se zajímám o to, co vás zaujalo. Bylo to něco v inzerátu? Znáte naši firmu/organizaci už déle? Máte nějakou interní referenci (netřeba jmenovat)? Pokud vaše nejlepší odpověď zní “potřebuju peníze a jste blízko”, asi se z ní záludná otázka vyklubat může. Ale pokud jste věnovali alespoň cestou na pohovor čtvrt hodinku na zastávce autobusu pročtení našich webových stránek nebo jste omrkli naše sociální sítě, věřím, že nějaký důvod se najde, že vás opravdu upřímně něco zaujme a že u nás opravdu pracovat chcete. “Kamarádka pro vás kdysi pracovala a říkala, že je tu fajn kolektiv.” je taky docela fajn odpověď. “Líbí se mi, že v inzerátu zmiňujete i …” A fůra dalších možností, jak na tuhle úplně obyčejnou otázku úplně obyčejně a lidsky odpovědět.

JAK SI PŘEDSTAVUJETE SVŮJ PRACOVNÍ DEN V NAŠÍ FIRMĚ?

Tohle je už mnohem záludnější otázka. Popravdě se jí nejspíš dopředu nikdo moc neobává, přitom oproti té předešlé u ní sleduji opravdu mnohem víc věcí. Jaké? Nabízím pár z nich, bez ladu a skladu a bez priorit:

• Zajímá mě, jestli si pamatujete alespoň něco z inzerátu, protože v něm velkou část odpovědi obvykle najdete.
• Poslouchám, nakolik je vaše představa o firemní kultuře shodná s naší interní realitou.
• Uvažuji o tom, do jaké míry popisujete svoji vysněnou představu a do jaké tušíte reálný stav věcí. 
• Když kandidát neví jak začít, nabídnu mu začátek sama: Ráno přijdete do kanceláře, uvaříte si kafe a …? Je neuvěřitelné, jak různorodé odpovědi dostanu. Od “…vypiju kafe, projdu e-maily…” po “…udělám x, y, z, a, b a taky g a pak zjistím, že je to kafe už studený.”

Cílem vaší odpovědi by hlavně mělo být porovnat svoji představu s realitou. Pokud nemáte nejmenší tušení, zkuste najít způsob, jak to říct tak, aby to pořád působilo dobře. Mám ráda třeba odpověď: “Víte, já jsem v tomhle fakt nová/ý a vůbec nevím. Prioritami na téhle pozici by mělo být x, y a z a proto si myslím, že to jsou ty nejdůležitější věci během každého dne, ale jestli se začíná poradou nebo e-maily, to netuším.” – Minimálně mi totiž říká, že kandidát se snaží, přemýšlí o úkolech, dokáže poznat priority, hledá řešení, nenechá se zahnat do kouta tím, že neví. To je víc než správná odpověď. 

JAKÉ JSOU VAŠE SILNÉ/SLABÉ STRÁNKY?

Tuhle otázku moc často nekladu a když už tak proto, že mi něco na sebehodnocení kandidáta nesedí a chci vědět víc. Každopádně je to další z typických otázek a mít připravenou odpověď je součástí ukázání, že jste se připravil/a. Pokud silné stránky korelují s pozicí a slabé jsou soudné a nepřekáží příliš, máte vyhráno. Někdy se hodí i žert, ale i tak buďte připraveni na vážnou odpověď. Klidně mi napište do komentáře na Facebooku, na jaké pozice se hlásíte a jaké silné a slabé stránky máte v rukávu. Můžeme probrat, jak reflektují pozici a jak dává smysl je okomentovat u pohovoru.

JAKÁ JE VAŠE PŘEDSTAVA O MZDĚ?

Horký brambor každého pohovoru. Kandidáti říkají: Prostě napište, kolik nabízíte. Firmy odpovídají: Chceme platit za vaše reálné znalosti a dovednosti. A obě strany mají kus pravdy. 

Dlouho jsem se bránila zveřejnit plat v inzerátu. Nedávno jsem to udělala. Co se stalo? Dostala jsem mnohem víc odpovědí na inzerát. Asi třetina bylo poslané CV bez jakéhokoli komentáře, ani jedno z nich nebylo relevantní. Další třetina mi sice něco napsala, ale ani tihle kandidáti relevantní nebyli a bylo evidentní, že je víc zaujal vzhledem k lokalitě poměrně zajímavý plat, než že by věnovali pozornost pozici. A poslední třetina odpovídala velikostí i složením tomu, co bych dostala, kdybych inzerovala bez platu. Právě v téhle skupině byli skvělí kandidáti. Kandidáti, kteří inzerát četli, zamysleli se, napsali mi něco konkrétního, měli relevantní zkušenosti, které v dopisech zmínili a v průměru jejich životopisy byly jak kvalitní, tak nekvalitní, ale bylo jasné, že se nehlásí jen a pouze kvůli platu. Upřímně budu příště váhat se zveřejněním platu, protože mi to přidělalo hodně práce a nic pozitivního navíc nepřineslo.

Z jiného soudku. I tehdy když jsem plat zveřejnila, i když ho častěji zveřejněný nemám, tuhle otázku položím tak jako tak. Nezajímá mě, jestli si pamatujete, co jsem psala za plat  v inzerátu. Ptám se proto, abych pochopila, jak o té částce uvažujete. Často říkám, že nepotřebuju jedno číslo – zkuste mi ho vysvětlit. Pod co nepůjdete, co je vaše představa o nástupním platu, kde ho vidíte dlouhodobě? Pro mě je mnohem důležitější pochopit, jestli si sedneme i po stránce finanční, než si zapsat jedno číslo a mít klid od otázky, kterou mám stejně nerada jako vy. Nemá smysl mi teď říct nižší částku a za půl roku nebo rok být nespokojený/á. Pokud horní hranice nabídky je vaše minimum, asi se nedohodneme stejně, protože nejspíš nebudu mít prostor vám plat časem navýšit tak, jak si představujete. A je fér si to ujasnit hned. 

A mimochodem už několikrát jsem byla i v opačné situaci. Hledala jsem recepční v centru Prahy a kandidátka, moc šikovná slečna z Mostu, si řekla o plat, který odpovídal asi polovině toho, co jsem si mohla na pozici dovolit. Nejdřív jsem se jí omluvila, aby můj komentář nebrala zle, pak jsem jí objasnila situaci na trhu a co je reálná hodnota práce na kterou se hlásí. A pak jsem jí nabídla, že si do papírů napíšu o deset tisíc vyšší částku. Vyděšeně souhlasila, že si napíšu rozpětí od toho, co řekla ona, po to, co jsme řekla já. Najala jsem ji. Za plat, který jsem navrhla na pohovoru. Byla skvělá. Tohle je rada pro obě strany – hrajte fér a na nic si nehrajte. 

Připravte se. Žádná lepší rada není. A už čtení tohoto článku je pořádný krok směrem k přípravě.

Sérii článků Na kafe s HR pro vás připravuje Alžběta Eli Axmann. Její medailonek najdete ZDE a pokud se s ní chcete potkat a diskutovat osobně, pojďte se s námi usadit ke Kulatému stolu. Víc o nich najdete TADY.