Inovace a nervy – šok a nadšení

Týmoví hráči

Já vám něco povím.

Je to pár týdnů, co jsem si lámala hlavu s následující situací. Nejlepší členové našeho týmu jsou lidé, kteří jsou s námi dlouho. Nejdřív třeba jako dobrovolníci, pak na dohodu a nakonec na smlouvu. Nebo nás dlouho sledovali a fandili nám ve skupině Rozvíjíme talenty dětí a rodičů (to je nový název, dřív byla jen pro děti, ale o tom jindy) a občas s námi něco prohodili, potkali se a najednou byli součástí týmu. Jenže takhle se nábor přece nedělá, takhle se dělat nedá. Nebo?

Během svojí praxe jsem skoro vždycky nastupovala do projektů, které spousta lidí předtím vzdalo, které byly nemožné, měly smrtící rozpočet, nefunkční tým, naštvané odbory, špatný obor působení firmy nebo cokoli jiného. A nikdy mě to neodradilo. Naopak. V jakémkoli chaosu jde najít řád, v kterémkoli průšvihu je schovaná cesta ven. A že se něco dosud tak nebo onak dělalo nebo třeba nedělalo, to mě přece nemůže zastavit. 

Inovace a nervy

A tak jsem si lámala hlavu a pak vyrukovala na Veroniku, zakladatelku O děti postaráno, s inovativním nápadem – zainzerujeme pozici, co vlastně není tak úplně pozice. Zainzerujeme naše přání najít týmové hráče, takové jako jsou ti nej z naší organizace. Jako dušička ve mě byla malá a pojďme si říct, že jsme čekaly ledacos. Od virální katastrofy po nulovou odezvu. Ale za myšlenkou, že přesně takovéhle lidi chceme, si stojíme. Konec konců článek o týmovosti máme zveřejněný už opravdu dlouho.

A víte co?

To, co nastalo, to jsme jediné asi nečekaly.

Šok a nadšení

Během prvních hodin po zveřejnění vidělo náš inzerát přes 500 lidí. Pravda, nikdo neodpověděl, ale inzerát na specialistu vzdělávání, který jsem poslala do světa pracovních portálů o pár minut dřív neměl ani stovku shlédnutí. A pak přišla první reakce. Panebože. Motivační dopis. Věcný, konkrétní, osobní, neskutečný. Příjemná komunikace, kandidátka očividně četla nejen inzerát, ale i náš web, reagovala na naše články a produkty a nám se zastavilo srdce. Ono to třeba bude fungovat…

V pondělí ráno jsme otevřeli aplikaci, kam nám chodí reakce na inzerci. A raději jsem ji dvakrát restartovala a pak volala kolegyním, jestli vidí stejné číslo jako já. Stovky shlédnutí. A životopisy. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý kandidát jen za nedělní noc. A během celého dne přicházely další a další reakce. Ani nedýcháme, pročítáme jednu za druhou. Sem tam se stane, že někdo odklepne prázdný text nebo zapomene na životopis, ale ti, co pošlou životopis i motivační dopis obvykle opravdu prošli náš web, někdo třeba i píše, že CV nejdřív vylepšil podle našeho tréninku Životopis bez šablony (to je pro mě opravdová pochvala)… Ani nedokážu vyjmenovat, co všechno mě ve vašich zprávách zaujalo. 

Děkujeme

Taky teda vůbec nevím, kdy najdeme čas vám všem odpovědět a tak píšu tenhle příspěvek – jako poděkování za váš čas a ocenění toho, že vám nejsou lhostejné osudy rodin a rodičů a sdílíte jejich trable a nám píšete o překážkách, které jste už překonali nebo máte před sebou. A hlásí se nám muži i ženy a od dvacetiletých po věkem pokročilé (čtěte: starší než pisatelka textu, které je lehce přes čtyřicet, ale netroufá si napsat ani starší ani staří ani seniorní, protože zase o tolik starší než ona ti kandidáti nebyli 😀 ).

Asi začínám být sentimentální a opakuju se, ale prostě moc děkujeme za důvěru a kdybych u někoho prošvihla těch čtrnáct dní na odpověď, co jsem slibovala, tak mi to prosím odpusťte, protože stihnout to bude opravdová výzva.

Díky a dobrou noc

Eli za tým O děti postaráno