PORADNA PRO RODINY – ÚZKOST U DĚTÍ

Úzkost je přirozenou reakcí na vnímané nebezpečí nebo stres a není jen výsadou dospělých. I děti školního věku mohou zažívat úzkostné pocity, které jsou často spojené s jejich vývojem a změnami, které prožívají. Zatímco občasná úzkost je běžná a přirozená, dlouhodobější a intenzivní úzkost může být pro dítě obtížná.

Dětská úzkost může být způsobena různými faktory. Mezi hlavní patří přechody v životě, jako je změna školy, narození sourozence, rozvod rodičů nebo úmrtí v rodině. Školní nároky, větší množství kroužků, tlak na výkon nebo sociální vztahy ve třídě mohou být dalšími spouštěči. V některých případech může být úzkost i geneticky podmíněná, což znamená, že pokud jsou rodiče úzkostnější, je vyšší pravděpodobnost, že i dítě bude mít sklon k úzkosti.

Úzkost se u dětí často projevuje jinak než u dospělých. Děti nemusí být schopné vyjádřit své pocity slovy, a proto se úzkost často  projevuje fyzickými příznaky, jako jsou bolesti břicha, hlavy, únava nebo nespavost. Mohou se objevovat také změny v chování, například se vyhýbají určitým situacím, stávají se více podrážděnými nebo plačtivými.

Dlouhodobá nebo neřešená úzkost může ovlivnit schopnost dítěte soustředit se, udržovat vztahy s vrstevníky a dosahovat školních úspěchů. Může mít vliv i na fyzické zdraví, proto je důležité, aby rodiče byli schopni úzkost u svých dětí rozpoznat a věnovat jí pozornost.

Tipy pro rodiče:

1.Naslouchejte bez přerušování

Dejte dítěti prostor, aby mohlo sdílet své obavy. Nesuďte, ale aktivně naslouchejte. Nesnažte se hned interpretovat, ale spíše se nenásilně doptávat. Někdy je to velmi těžké našlapování, ale děti uvidí, že o ně máte skutečný zájem.

2. Uznejte jejich pocity

Ukažte dítěti, že jeho pocity berete vážně: „Vidím, že je to teď pro tebe náročné, to je v pořádku. Taky to někdy zažívám“ Je to účinnější, než dítě pobízet, ať se hned vzchopí, že o nic nejde.

3. Nabídněte vysvětlení

Vysvětlete, co je úzkost, a že je to normální reakce těla na stres, kterou zažívá každý a že se může projevovat třeba i bolestmi břicha. Můžete se podělit o to, jak úzkost většinou vypadá u vás.

4. Nácvik hlubokého dýchání

Naučte dítě techniku hlubokého dýchání: pomalu nadechujte nosem a vydechujte ústy. To pomůže zklidnit nervový systém. Dýchání je častým doporučením v mnoha případech práce s emocemi a se stresem, protože má opravdu velkou sílu ovlivnit naše aktuální prožívání.

5. Vytvořte strukturu a rutinu

Stabilní denní režim poskytuje dětem pocit bezpečí a předvídatelnosti, což může snížit úzkost. Zároveň je však  užitečné umět se přizpůsobit případným změnám. Vybalancovat tyto dvě  roviny nemusí  být  snadné, ale vy své  děti  znáte  nejlépe a můžete  si dovolit věřit  své  intuici.

6. Pomáhejte plánovat náročné situace

Pokud dítě čeká něco stresujícího (např. test ve škole), společně naplánujte, jak se na to připravit, co dělat, když bude mít obavy a třeba si i společně zkusit nějakou dýchací techniku.

7. Používejte vizuální pomůcky

Pro menší děti mohou být užitečné obrázky, které znázorňují různé pocity, aby lépe rozpoznaly svou úzkost. Často se dá využít něco, co již máte doma – třeba kartičky od pexesa nebo obrázky v knížkách.

8. Stanovte realistické cíle

Pomozte dítěti postupně zvládat situace, které mu způsobují úzkost. Není nutné se překonávat ve všech  případech, ale vyplatí se to u situací, které jsou pravidelné, nebo nevyhnutelné. Začněte s menšími kroky a postupně budujte odolnost.

9. Ukažte, jak zvládáte úzkost vy

Ukažte dítěti, jak vy sami zvládáte stresové situace. Vysvětlete mu, jak si pomáháte, když jste úzkostní. Můžete zmínit i to, co jste zkoušeli a vůbec nefungovalo, pro dítě je užitečné vidět to, že i rodiče se mohou někdy splést a dělat chyby.

10. Vyhledejte odbornou pomoc

Pokud úzkost přetrvává nebo se zhoršuje, nebo pokud má vliv i na fyzické projevy, zvažte návštěvu odborníka. Je v pořádku říct si o pomoc, kdy cítíme, že už na něco nestačíme sami. Můžete zkusit třeba naši Poradnu pro rodiny.